Amsterdam v pěti dnech
Celá naše cesta do Amsterdamu započala, když jsem někdy v lednu 2018 vymýšlela, co dám mamce k únorovým narozkám. Protože vím, že si vždycky přála podívat se do Amsterdamu a díky brigádě jsem si to mohla dovolit, letenky byly nasnadě. Vybírala jsem je tehdy s kamarádkou Amálkou a spontánně jsem se jí zeptala, jestli by nejela taky. Když přisvědčila, měly jsme rázem tříčlennou dámskou partu a o pár měsíců později už balily do Amsterdamu.
čtvrtek 26.4.2018
Po škole odpoledne k nám přijela Amálka, protože další den jsme vyrážely brzy ráno. Spíš v noci. Ještě večer před odjezdem jsme stihly zhlédnout film o Anně Frankové, protože jsme se chystaly do jejího domu, v němž se ona a její židovská rodina schovávala za druhé světové války. Film ovšem trval tři hodiny, takže jsme šly spát až po desáté a čekal nás čtyřhodinový spánek.
pátek 27.4.2018
Tento den začal v brzkých hodinách (konkrétně dvě hodiny po půlnoci...) a v pět už jsme parkovaly auto na pražském parkovišti. Pokud cestujete, doporučují parkovat na parkovišti goparking. Je sice dál od letiště, ale platíte o hodně méně a samo parkoviště vám zajišťuje okamžitý transfer na letiště i zpět. V 6:30 jsme už seděly v letadle holandské společnosti KLM a v 8 hodin přistávaly v Amsterdamu.
Hned poté jsme se vydaly hledat náš hostel. Ubytování v Holandsku je hrozně drahé (vlastně stejně jako všechno ostatní), takže hostely jsou velmi výhodnou volbou. Ten náš byl navíc velmi příjemný, pan provozovatel usměvavý a celkově jsme byly spokojené. Co nás překvapilo v Holandsku jako první, jsou extrémně prudká schodiště (typické úzké a vysoké domy jiná schodiště neumožňují). My bydlely až ve čtvrtém patře a vylézt tam s kufry byla teda docela výzva.
Poté, co jsme se ubytovaly, jsme vyrazily do města. Naprostou shodou náhod jsme přijely do Amsterdamu zrovna na Den krále, kdy Holanďané slaví narozeniny svého krále Willema Alexandra. Lidé se oblékají do holandské národní barvy - oranžové, na ulicích je velký hluk a mnoho stánků, protože prodávat může v tento den kdokoliv, jelikož se výdělky z prodeje v tento den nemusejí danit. Ochutnaly jsme frikadel (něco jako hot dog z velmi jemně mletého masa) a hlavně poffertjes (maličké lívanečky z kynutého těsta podávané s cukrem a máslem). Pak už jsme jen tak procházely ulicemi a nasávaly atmosféru. Na závěr dne jsme se vydaly do muzea diamantů a zašly do restaurace Pasta factory, která se stala jednou z našich oblíbených restaurací i pro další dny. Brzy jsme se odebraly na kutě, abychom dospaly deficit.
sobota 28.4.2018
Následující den jsme zahájily návštěvou Rijksmusea - národního muzea Amsterdamu. Strávily jsme v něm 6 hodin a ani zdaleka neprošly všechna díla. Nachází se zde obrazy, asijský porcelán, zbraně, moderní umění aj. Prostě taková všehochuť. Návštěvu rozhodně doporučuji, je dobré si o autorech (Rembrandt, Vermeer) něco zjistit, abyste potom ocenili jejich obrazy a dokázali je zařadit do nějaké etapy jejich života. Pak jsme se vydaly do města provětrat hlavu a zapadly do holandského "sekáče". No, asi si umíte představit, že jsme tam nestrávily jen pár minut a odešly s několika pěknými kousky - nicméně buďte připraveni, že holandské second handy jsou na tom cenově asi stejně jako naše klasické obchody, takže tričko za padesátikorunu tady neseženete. A pak jsme narazily na sýrárnu. No, další hodina byla v trapu... Sýrárna byla totiž jeden z mých nejvýznamnějších důvodů pro návštěvu Holandska. Navíc jsme tam potkaly za pultem Slovenku žijící se svým přítelem v Amsterdamu. Den jsme zakončily návštěvou Čtvrti červených luceren. Prostituce je v Holandsku legální, ženy chodí pravidelně na lékařské prohlídky a výdělky klasicky daní. Morálka je hodně uvolněná i co se týče drog, takže obchody s nápisem "Cannabis" nebo "Marihuana" nejsou nijak vzácné.
čtvrtek 26.4.2018
Po škole odpoledne k nám přijela Amálka, protože další den jsme vyrážely brzy ráno. Spíš v noci. Ještě večer před odjezdem jsme stihly zhlédnout film o Anně Frankové, protože jsme se chystaly do jejího domu, v němž se ona a její židovská rodina schovávala za druhé světové války. Film ovšem trval tři hodiny, takže jsme šly spát až po desáté a čekal nás čtyřhodinový spánek.
pátek 27.4.2018
Tento den začal v brzkých hodinách (konkrétně dvě hodiny po půlnoci...) a v pět už jsme parkovaly auto na pražském parkovišti. Pokud cestujete, doporučují parkovat na parkovišti goparking. Je sice dál od letiště, ale platíte o hodně méně a samo parkoviště vám zajišťuje okamžitý transfer na letiště i zpět. V 6:30 jsme už seděly v letadle holandské společnosti KLM a v 8 hodin přistávaly v Amsterdamu.
Hned poté jsme se vydaly hledat náš hostel. Ubytování v Holandsku je hrozně drahé (vlastně stejně jako všechno ostatní), takže hostely jsou velmi výhodnou volbou. Ten náš byl navíc velmi příjemný, pan provozovatel usměvavý a celkově jsme byly spokojené. Co nás překvapilo v Holandsku jako první, jsou extrémně prudká schodiště (typické úzké a vysoké domy jiná schodiště neumožňují). My bydlely až ve čtvrtém patře a vylézt tam s kufry byla teda docela výzva.
Poté, co jsme se ubytovaly, jsme vyrazily do města. Naprostou shodou náhod jsme přijely do Amsterdamu zrovna na Den krále, kdy Holanďané slaví narozeniny svého krále Willema Alexandra. Lidé se oblékají do holandské národní barvy - oranžové, na ulicích je velký hluk a mnoho stánků, protože prodávat může v tento den kdokoliv, jelikož se výdělky z prodeje v tento den nemusejí danit. Ochutnaly jsme frikadel (něco jako hot dog z velmi jemně mletého masa) a hlavně poffertjes (maličké lívanečky z kynutého těsta podávané s cukrem a máslem). Pak už jsme jen tak procházely ulicemi a nasávaly atmosféru. Na závěr dne jsme se vydaly do muzea diamantů a zašly do restaurace Pasta factory, která se stala jednou z našich oblíbených restaurací i pro další dny. Brzy jsme se odebraly na kutě, abychom dospaly deficit.
 |
| Náš hostýlek |
 |
| Totálně prudké schody |
 |
| Spousta oranžové |
 |
| Poffertjes přímo při výrobě ve speciální formě |
 |
| Poffertjes s cukrem a máslem |
 |
| Nejstylovější McDonald's, co jsem kdy viděla :D |
 |
| Foccacia v Pasta factory |
 |
| Boloňské špagety v Pasta factory |
 |
| A tak to večer vypadalo po čtyřech hodinách spánku a celém prvním dnu v Amsterdamu |
Následující den jsme zahájily návštěvou Rijksmusea - národního muzea Amsterdamu. Strávily jsme v něm 6 hodin a ani zdaleka neprošly všechna díla. Nachází se zde obrazy, asijský porcelán, zbraně, moderní umění aj. Prostě taková všehochuť. Návštěvu rozhodně doporučuji, je dobré si o autorech (Rembrandt, Vermeer) něco zjistit, abyste potom ocenili jejich obrazy a dokázali je zařadit do nějaké etapy jejich života. Pak jsme se vydaly do města provětrat hlavu a zapadly do holandského "sekáče". No, asi si umíte představit, že jsme tam nestrávily jen pár minut a odešly s několika pěknými kousky - nicméně buďte připraveni, že holandské second handy jsou na tom cenově asi stejně jako naše klasické obchody, takže tričko za padesátikorunu tady neseženete. A pak jsme narazily na sýrárnu. No, další hodina byla v trapu... Sýrárna byla totiž jeden z mých nejvýznamnějších důvodů pro návštěvu Holandska. Navíc jsme tam potkaly za pultem Slovenku žijící se svým přítelem v Amsterdamu. Den jsme zakončily návštěvou Čtvrti červených luceren. Prostituce je v Holandsku legální, ženy chodí pravidelně na lékařské prohlídky a výdělky klasicky daní. Morálka je hodně uvolněná i co se týče drog, takže obchody s nápisem "Cannabis" nebo "Marihuana" nejsou nijak vzácné.
 |
| Rijksmuseum |
 |
| Nejkrásnější knihovna, kterou jsem kdy viděla (zatím) - Rijksmuseum |
 |
| Noční hlídka - Rembrandt |
 |
| Mlékařka - Vermeer |
 |
| Sýrárna (s příjemnou Slovenkou za pultem) |
 |
| Sýrárna (u sýrů vždy uvádějí dobu jejich zrání, čím delší tato doba je, tím je chuť sýra výraznější) |
 |
| Red Light District
neděle 29.4.2018
Celý další den pršelo, takže jsme si udělaly program uvnitř. Nejprve jsme navštívily Gassan Diamons, kde jsme viděly opracovávání diamantů a dozvěděly se, proč se jejich kvalita měří v karátech či jaký je rozdíl mezi diamantem a briliantem. Pak naše kroky směřovaly k Rembrandtovu domu, kde jsme absolvovaly prohlídku s audioprůvodci i popis Rembrandtových technik (paní měla skvělou angličtinu a bylo jí bez problémů rozumět). Pojetí prohlídky (klasická prohlídka s řemeslnou vsuvkou) se mi opravdu líbilo, bylo to svěží a moderní, návštěvu doporučuji.
Večer jsme navštívily Dům Anny Frankové. Jak jsem psala už při popisu prvního dne, zhlédly jsme před odletem film o jejím životě a já četla i Annin deník. Proto na nás všechny prohlídka působila emotivně, zvlášť když jsme tam byly v pozdních večerních hodinách (jako poslední skupinka), a když jsme vyšly ven (po desáté večer), byla tma a vyzváněly zvony. Je opravdu nutné rezervovat si vstupenky dopředu přes internet, protože na místě je rozhodně neseženete. Stejně tak je to i s Van Goghovým muzeem, kam jsme se kvůli tomu nedostaly. Jediná věc, která mě kolem muzea Domu Anny Frankové velmi vytáčela, byl personál. Na prohlídku jsme se velmi těšily, všechno si pečlivě prohlížely (přeci jen, když vidíte film pouhé tři dny předtím a najednou jste přímo v těch prostorách, kde se celé drama odehrávalo...), a proto nám vše trvalo déle než ostatním ze skupiny (jak jsem řekla, šlo o závěrečnou skupinku před zavírací dobou). V posledních dvou místnostech nám byli dva pracovníci muzea v patách a rušivě zamykali dveře či nastavovali alarmy. Když jsme přišly do poslední místnosti, docela razantně nás požádali o ukončení prohlídky, protože bylo 21:58 (zavíralo se 22:00). Jako by nás tam nemohli nechat o 5 minut déle - vždyť to byla poslední místnost a poslední panel k pročtení!    
Dům Anny Frankové ve dne (druhý den ráno jsme se vrátily)
pondělí 30.4.2018
Celý tento den zase pršelo (ano, pořád tam prší), tak jsme se vydaly do starožitnictví ve čtvrti Jordaan, kde byla spousta asijských a afrických blbůstek, a pak udělaly okružní plavbu na lodi (zastřešenou, takže déšť nevadil), čímž jsme se dostaly i na sever Amsterdamu k řece Ij. Po návratu jsme se rozdělily a mamka s Amálkou šly do Pasty na večeři a já se vydala potkat se se svou kamarádkou Esmée (se kterou jsem loni prožila jazykový pobyt v Eastbourne v Anglii), která žije jen 20 minut jízdy vlakem od Amsterdamu. Ta mě vzala na holandské palačinky, a pak jsme si daly Stroopwafel (neboli český Tofinek).
Nádherné starožitnictví s blbůstkami (starožitnictví jsou pro Amsterdam typické)
  
Stroopwafels
(je libo oreo, speculaas, bílá čokoláda, slaný karamel, marshmallows, oříšky... ? /zleva/)
úterý 1.5.2018
Poslední den se na nás usmálo štěstí a přestalo pršet, takže jsme si konečně mohly půjčit holandská kola. Přestože kola nesnáším, tohle mě nadchlo! Nejenže na něm totiž díky zvednutým řídítkům sedíte prakticky rovně, ale navíc vypadáte elegantně a free. Ale kolo jako kolo, stejně mě z něj bolel zadek :). Vydaly jsme se na projížďku Vondelparkem, největším parkem Amsterdamu, a pak jsme "kolmo" pokračovaly na trhy Albert Cuypmarkt. Navečer jsme si vyzvedly zavazadla, která nám ochotně uschovali přes den v hostelu, a odebraly se autobusem na letiště. A tak vlastně skončil náš výlet. Pokud jste to dočetli až sem, tak se před vámi skláním a žijte blaze!
Vaše Tea
   Albert Cuypmarkt  |
Drahá Teinko, je vidět, že jste si to tam pořádně užily! Amsterdam u nás navštívila maminka, znám ho pouze z jejího vyprávění, takže ti děkuji za tento ÚŽASNÝ článek, který mě opět (počítám i tvůj článek o výpravě do Anglie) nadchl pro to si trošku zacestovat. Snad se mi to jednou zadaří, a ty cestuj vesele dál, ať můžeš vydávat takhle skvělé články. 💖
OdpovědětVymazatDíky, Adélko, jsem ráda, že se ti článek líbí :))
Vymazat