Wimbledonské střípky #1

Jak jsme se s Kate vydaly na wimbledonský tenisový zápas...

To jsme se takhle jednoho dne s Kate (moje česká kamarádka z jazykového pobytu v Anglii) rozhodly, že se zajdeme podívat na nějaký ten zápas z wimbledonského šampionátu, když už v tom Wimbledonu tři/čtyři týdny (já 3 týdny, ona 4 týdny) bydlíme, že? Ve středu prvního týdne našeho pobytu nabízela jazykovka jako odpolední program právě jednu takovou návštěvu, tak jsme se nadšeně přihlásily. Po vyučování jsme nastoupily do autobusu a jely k tenisovým kurtům. Když jsme se přiblížily, povšimly jsme si, že za plotem na pravé straně se táhne dlouhá fronta. Protože jsme byly srozuměny s faktem, že nějakou tu frontu budeme muset stát, nepřekvapilo nás to. Postupně se nám ale rozšiřovaly zorničky, když jsme jely ještě dalších 5 minut a fronta stále pokračovala. Hrdinně jsme se však do ní postavily, dostaly nálepku "I queued under the sun", občerstvily se nechutně umělou multivitamínovou šťávou a po hodině a půl čekání, prohlídce batohů a zaplacení 25 liber jsme stály v samotném areálu. 

První zklamání přišlo, když jsme zjistily, že kurty nejsou zdaleka tak cool, jak to vypadá v televizních přenosech. Další zklamání se odehrálo o moment později, když jsme zjistily, že na kurt číslo 2, na kterém hrála Strýcová, se musí vyčekat další více než hodinová fronta a zaplatit 10 liber. S odhodláním a vlasteneckým nadšením v srdci jsme se vydaly do další fronty. Po asi půlhodinovém čekání k nám přišla skupina kluků a nabízela lístky na kurt č. 2. Nejdřív jsme si nebyly jisté, jestli nejsou falešné a než jsme se rozhodly, přihlížející pořadači (dále zelenáči - měli zelená trička) je odehnali. Za moment ale byli zpátky, takže jsme se chopily příležitosti a řekly jim, že lístky chceme. Jenže najednou se jakoby odnikud vynořili asi tři policisté, chytili kluky za zápěstí a vzápětí se zeptali, kde jsou ty lístky. Došlo nám, že jsme v háji. Podaly jsme jim je a přemýšlely, co teď. Já jsme zvolila taktiku "nechápavý turista" a Kate naopak "všechno odkývu, když mi dáš pokoj". Takže jsme tam stály, já s nechápavě přimhouřenýma očima, Kate bouřlivě přikyvující, policista nám všem promlouval do duše a pak kluky odtáhli a něco jim domlouvali. Nakonec to policista uzavřel s tím, že pro tentokrát to necháme, ale ať už to neděláme. Asi zabrala kombinace našich taktik.

Asi za minutu po nepříjemném incidentu k nám přišli zelenáči a dali nám, teď už podle pravidel, lístky a my se vydaly ke kurtu č. 2. Právě dohrávala svůj poslední set Plíšková, avšak hlídač nás s tragickým výrazem a slovy "To je smůla!" odmítl vpustit dovnitř. Bylo to jak v divadle, nemůžete odcházet a přicházet, kdykoliv chcete, jen po dohraných setech. Po ukončení zápasu (Plíšková vyhrála) jsme se usadily v hledišti a čekaly na Strýcovou. V mezičase na tabulích ukazovali výsledky z ostatních kurtů. Jenže pak tam až přespříliš dlouho visely fotky italského hráče Kevina Andersona a afrického hráče Andrease Seppiho. Ti totiž hráli následující zápas a Strýcová až po nich, což jsme netušily. Řekly jsme si ale, že to nevadí a že počkáme do dalšího zápasu. Rozhodla jsem se, že budu fandit Seppimu, který to měl, jakožto tenista z Afriky, v životě určitě složitější. Mým mohutným fanděním jsem dosáhla akorát toho, že zápas byl vyrovnaný a extrémně dlouhý. Jenomže, co se nestalo. Začalo pršet. Ano, celý týden nespadla ani kapka (a nepršelo pak ani v dalších dvou týdnech), ale toho dne prostě muselo začít pršet! 

Na kurt tedy naběhli zelenáči, zatáhli jej igelitovou plachtou a my zoufale seděly v hledišti pod deštníkem a doufaly v zázrak. Asi po čtvrt hodině pršet přestalo, zelenáči plachtu zase sundali, nachystali síť a veškeré vybavení, přišel trenér, sáhl na trávu a řekl, že se hrát nemůže, že je mokro. Zatímco jsme čekaly, až tráva uschne, začalo znovu pršet a kurt opět zatáhli plachtou. V té frustrující chvíli jsme se daly do řeči s přátelským černošským hlídačem, který nám slíbil, že když už se dneska nebude pokračovat, tak ať přijdeme jindy a že nás pustí na kurt zdarma. Zaplatily bychom tedy "jen" 25 liber. Vzápětí se ozvalo z reproduktorů, že je jim to líto, ale všechny zápasy se  pro dnešek ruší. Znovu jsme už nepřišly.

Skóre z toho dne tedy bylo: 2 hodiny ve frontě, málem zatčení policií, 35 liber v háji, zhlédnutá polovina zápasu hráčů, kteří nás vůbec nezajímali a 0 her Češek. A aby toho nebylo málo, zjistily jsme, že Seppi byl Ital a ne Afričan (a Anderson byl Afričan a ne Ital), takže jsem celou dobu fandila špatnému hráči :-) .